Ve smečce se rozhostilo děsivé ticho. „Bratr...?“ zopakovala překvapeně Angie, málem neschopná slov. Tendr jenom smutně přikývl a se Silviinou pomocí pomalu došel ke skále kde si lehl. S výčitkami svědomí klouzal pohledem z jednoho vlka na druhého. „Proč.. proč si nic neřekl?“ ozvala se Shadow, kterou to viditelně zaskočilo mnohem víc jak ostatní. Angelka zarytě mlčela a dívala se nepřítomně někam stranou, Sam byla u Elison a dávala pozor na její nohu, také zaskočena a El upírala na Tendra povzbudivý pohled. „Já.. bál jsem se, že by jste mě za to odsoudili. Můj bratr a já.. jsme jako dvě strany jedné mince, avšak každá je úplně odlišná. Když jsme byli menší, nevěděli jsme si představit život jeden bez druhého.. ten druhý pro nás byl velkou oporou a naše matka..“ odmlčí se. „Naše matka na nás byla tak moc hrdá. Jmenovala se Etoile du Soir...“Zahledí se do zapadajícího slunce, jakoby ani nevnímal kde je. „Večernice...“ sotva slyšitelně zašeptala Silv, která seděla bokem od ostatních. Tendr se na ni dlouze zahleděl a nepatrně přikývl. „Jednou, na cestě z Le Mans do Marseille jsme však byli přepadeni. Já, moje matka a.. můj bratr. Byl to vlkodlak, Loup Garou, kterého se v těch časech a i teď obávala celá Francie..“ hlas mu patrně ztvrdnul, zavřel oči a bolestně pokračoval dál. „Já a můj bratr při pokuse ochránit matku..jsme byli zraněni. Utržili jsme mnohé poranění a škrábance, Loup Garoua se nám ale nakonec podařilo odehnat. Byl jsem na tom mnohem hůř než on a za úplňku.. se změnil ve vlkodlaka. Bylo to kruté, strašně moc a já.. ve svém šílenství udělal hroznou chybu.“ Zahledí se do země a z očí mu stečou slzy. „Chybu, kterou mi Tristess.. můj bratr... nikdy nedokáže odpustit.“ Všichni tiše poslouchají, když se do ticha ozve Sam: „Co se stalo Tendre?“ Všechny pohledy se v tom upřou na něj. „Já... já ji zabil...“ zašeptá a neodvažuje se na ně podívat. El, která se doteď dívala na Tendra skloní pohled k zemi, Shadow tiše zakňučí a hlavu si položí na tlapky a Angie pomalu dojde k Tendrovi, sedne si vedle něj a položí mu hlavu na rameno. Každý z nich se pohrouží do svých vlastních myšlenek, když v tom Angie otevře oči, rozhlédne se kolem a vyděšeně řekne „Silv...? Kde je Silv?!“...rozhlédli se kolem sebe, no po Silv nebylo ani památky..
Žádné komentáře:
Okomentovat