12. 4. 2013

Příběhy z Údolí 17 (Angelka)


O několik dní později už byla ve smečce veselejší nálada. Zrovna při hře kousni-mě-do-ocasu-a-dostaneš-mým-ocasem-přes-čumák (kde Angel jasně vítězila) Shadow zakopla o kámen a utržila od Tendra kousnutí, Angel ho okamžitě švihla přes čumák a sklonila se k Shadow. 
„Vše v pořádku?“ zeptala se a pokusila se vyhnout Silviným zoubkům. Bohužel se nepovedlo, tak byla nucena švihnout i ji. 
„Jak jinak,“ zvedla se bílá vlčice ze země a okamžitě kousla Angel do ocasu. 
„Na níí,“ štěkl Tendr a vrhl se na Angel. Ostatní mu okamžitě přispěchali na pomoc, takže měla An co dělat, aby se vyhnula zubům své smečky. 
„To je vděku,“ zavrčela a vyskočila na jeden z obrovských kamenů, které v údolí byly. Tendr se okamžitě vrhl k ní, tak jí nezbylo nic jiného, než seskočit na druhé straně dolů. 
Tendresser měl ten den ale docela smůlu, protože nestačil v té rychlosti vyskočit, tak narazil čumákem do onoho kamene. Tupé štěknutí se rozlehlo okolím, ale Angelčino pobavené poštěkávání bylo slyšet po celém údolí. 
„Já mám dost,“ zavyl Tendr a svalil se do trávy. Všichni se poskládali vedle něj. 
„Co budeme dělat?“ zeptala se Silv smečky. 
Všichni se na chvíli zamysleli a pak z Tendra vypadlo: „Mám nápad...“

Žádné komentáře:

Okomentovat