Dny míjely jako o závod a naše smečka se, bystřejší než jindy, oddávala spokojené odpolední siestě. Jak napovídala určitá nejistota a časté ohlížení za každým sotva slyšitelným šelestem, měli ještě stále až moc dobře na paměti události minulých dní. Rány, které měly se jim velmi dobře hojily, jenom Elison ještě trochu pajdala na nohu, která utrpěla skutečně bolestivá zranění.
Slunce se pohupovalo na obloze a svými paprsky prohřívala kožíšky vlkům, co je tak vděčně přijímali. Posledních pár týdnů často pršelo, jako by chtěla všechna ta voda smýt špatné vzpomínky a omýt zkrvácená zranění. Zima jim zalézala až na kůži a sychravé počasí prosycené těmi dešti jim uštědřilo mnoho nepříjemností, neboť se vzduchem špatně nesly pachy a tak byla smečka jak na jehlách. Nyní, když se jim sluníčko po dlouhé době opíralo do zad a hřálo je, si užívali každou chvilku.
Shadow poslední dny spala daleko více než obvykle. Často jí ostatní pozorovali, jak usnula uprostřed hry třeba se svým vlastním ocasem v tlamě. Smečka se bavila jejími výstupy a nálada vždy trochu pookřála. Únava z vlků ale stále moc nespadala a všichni měli hlavy plné myšlenek o minulých dnech a o nastávající a stále blížící se zimě.
Žádné komentáře:
Okomentovat