Všichni na ni pohlédli a krátce se zamysleli. „Není co řešit,“ promluvil Tendresser. „Opustím smečku, nechci, aby vám něco udělal.“
Angel chvíli nechápala, co Tendr řekl, když se vzpamatovala, rázně vyštěkla: „Ani náhodou. Zůstaneš, nebo půjdeme s tebou.“
„Přesně tak, to nemyslíš vážně?“ zavrčela Shadow.
„Jestli se vám něco stane, budu si to vyčítat...“ bránil se Tendr a stočil ocas pod sebe.
„To... ne...“ zakňučela Silv a pohlédla smutně na Tendra.
Ten jí pohled na chvilku opětoval a pak pohlédl na Angel. „Dobrá tedy,“ sedl si do trávy a sklopil uši. „Zůstanu.“
An na něj kývla a tohle téma považovala za vyřešené. „Zpátky k otázce. Musíme si nějak hlídat území...“
El se krátce zamyslela a postavila se na všechny čtyři. „Mě napadají jen ostnaté dráty...“
Shadow se uchechtla a zamávala ocasem. „To je ještě horší, než ta veverka s motorovou pilou...“
„Na tu nic nemá,“ štěkla Sam a mrkla na bílé štíhlé chundelaté vlčátko.
„Taky si myslím,“ zasmála se Angel. „Fajn, nechme tu otázku na později. Měli bysme si ještě odpočinout...“
„Já jsem odpočatá dost...“ namítla Silv, ale poté, co ji Tendr povalil k zemi, zůstala ležet a dál vnímala jen jeho.
„Fajn, tyhle dva bysme měli,“ promluvila El ke zbytku smečky. „Já si jdu taky ještě lehnout, vy si dělejte co chcete.“ Společně se Sam odešla dál od ostatních a lehla si pod obrovský strom, který jí dával stín.
„Co budeš dělat ty, Stíne?“ otočila se Angel na Shadow.
„Já ti nevím,“ zamumlala Shadow a podrbala se za uchem. „Spát se mi nechce, ale lovit nejdu... asi se půjdu projít.“
„Buď opatrná,“ kývla An a odešla na svoje místečko v Údolí. „Nikdy nevíš, kdo kde straší.“
„Jasně,“ štěkla Shadow a zmizela mezi stromy.
Angel si lehla na bříško a hlavu si položila na tlapky. Naposledy se podívala po údolí, jestli je vše v pořádku, a pak zavřela očka.
Žádné komentáře:
Okomentovat