Svítalo... po Údolí se rozlévali teploučké louče sluníčka a šimrali vlčátka na čumáčcích. Nebe bylo bez jediného obláčku a všechno kolem nich se chovalo tak, jakoby se žádná z těch hrůzných událostí minulých dní vůbec nestala. Na stromě uprostřed louky poskakoval maličký ptáček, který s požitkem sletěl do příjemného větříku a nechal se unášet až k naší klidně spící smečce. Usadil se na čumáčku jednoho z nich a rozhlížel se klidně kolem. Angie byla zkroucená do těsného klubíčka, ouška ve střehu a neklidně odfukovala, Sam spala vedle vlčka na kterém právě odpočíval ptáček a Shadow byla rozplácnutá na zemi jak byla dlouhá, spokojeně chrápala a něco si mumlala ze snu. Jak tak dobře počítal, zmateně si uvědomil, že chybí ještě dva členové smečky, když se lépe podíval, uviděl je stulené pod stromem... čumáčky se o sebe jemně opírali a ocásky měli propletené spolu. Ptáček se šťastně pousmál a zacvrlikal. No to asi dělat neměl. Elison se na jeho hlasitý zpěv vzbudila a ohnala se po zdroji toho hluku. Když však trefila svůj vlastní čumák, strhla se a zaskučela. To probudilo i Sam a Angie, které vyskočili na tlapky a zmateně koukali kolem sebe. „Co...?“ ozvala se Angie a pak se rozesmála když viděla El jak si drží čumák. Sam se taky usmívala a snažila se smát tak, aby to El neviděla. Angie pohlédla na spící Shadow, která si ze spánku teď cukala tlapkami a na spícího Tendra se Silvi. Opatrně k nim přišla a s úsměvem na ne chvilku hleděla. „Nech je ještě spát...“ zasmála se Sam a popošla k Shadow. Sklonila se nad ní a jemně do ní drcla čumákem, pak ji olízla nos a zatahala ji za kožíšek. Snažila se ji nějak jemně vzbudit, no Shadow sebou trhla, vyletěla na všechny čtyři a hlasitě vykřikla: „Bacha! Ta veverka má motorovou pilu!“ vyděšeně rychle vydechovala, pak však zamrkala a rozhlédla se zmateně kolem. To už bylo na tři vlčice příliš. Rozesmáli se na celé kolo a když to Shad viděla, taky se začala smát „Ale jako vážně..“ ještě dodala mezi smíchem. Ten hluk probudil taky Tendra se Silvi, strhli se a chtěli vyskočit na nohy oba součastně, zapomněli však, že mají zapletené ocásky, nějak neudrželi rovnováhu a plácli sebou na zem, což vyvolalo další salvu smíchu. „Au!“ smála se Silvi, když se snažil Tendr rozmotat jejich ocásky. Trvalo to nějakou chvilku než se mu to povedlo a až byli všichni v klidu. „Jste v pořádku?“ starostlivě se zeptala El a sjela pohledem každého z nich. Všichni sice vypadali děsné... byli celý špinavý, od krve a prachu, no nějaká viditelná a smrtelně nebezpečná zranění nikdo z nich neměl. „Silv?“ ozval se tiše Tendr a otočil se k ní. „Jak jsi na tom?“ chystal se prohlédnout jí zranění, ale Silvi uskočila, koukla na něj a rychle řekla: „Je mi fajn.“ Přesvědčivě se na něj usmála. Tendr se však zatvářil nepřesvědčeně a chystal se zase něco namítnout, když jeho stížnosti náhle přerušila Angie, která vytušila hrozící nebezpečí. „Co budeme dělat dál...?“
Žádné komentáře:
Okomentovat