Kolem nich byla tma. Dírou, kterou vylezl Tristess pronikalo do průrvy trochu světla. Všichni pošramocení a podrápaní leželi vyčerpaně na zemi. Tendr se hned rozběhl za Silv a starostlivě jí prohledával. Z boku, kde zela ošklivá jí tekl potůček krve. Ránu olízl a snažil se ji stáhnout ze skály, na kterou ji Tristess hodil.
„Musíme se odsud dostat do údolí.“ řekla Elison a přikulhala k Tendrovi. „Koukám, že se ti rány pomalu začínají hojit.“ pousmála se, když mu prohrábla srst. „Lykan v tobě se nezapře. Ale teď dost blábolení. Najdi východ, Tendre.“ koukla na něj a on beze slova poslechl a odběhl. Ostatní vlci zatím sbíraly všechny síly. Sam se potácela k Silvi a Shadow se rozběhla za Tendrem. „Tendre, počkej na mě.“ křikla za ním a když zastavil, doběhla ho.
„Ohrozil jsem vás…“ řekl tiše Tendr a vyšel zase dál.
„Jak jsi mohl vědět, že nás sleduje. Za to nemůžeš.“ řekla Shadow a tlapkala vedle něj.
„Měl jsem tušit, že si mě jednou najde.“ protestoval, když ho plácla tlapou přes čumák. „Přestaň se litovat. Jednou jsme smečka, držíme při sobě.“ napomenula ho. Zůstal na ni nevěřícně koukat a pak si tlapkou přejel přes bolavý čumák. „Au.“ zatvářil se ublíženě. „Tak pojď ty chudáčku. Najdeme cestu ven.“ pousmála se Shadow a postrčila ho ke světlu. Zanedlouho se vynořili venku, kde jim mlha opět omývala tlapky a zima se jim snažila dostat až na kůži. „Odporný místo tohle… Už abychom byli v údolí.“ odsekl Tendr a rozhlídl se okolo. „Nikdo tu není, neboj. Určitě si to namířil ke svým přátelům.“ řekla pohrdavě Shadow a zaběhla pro ostatní dovnitř. Tendr se za chvilku vydal za ní a pomohl ostatním ven. Angelka podpírala Sam a El s Tendrem táhli Silvi.
Dlouho se potáceli přes ten odporný les, dokud se nedostali z mlhy a do řidšího lesa. „Už to snad nebude daleko.“ řekla Angelka. „Musíme si chvilku odpočinout. Pochybuju, že Silvi zvládne celou cestu v tomhle stavu.“ zavrčel prosebně Tendr a koukl na Silvi. Její rány už sice přestaly krvácet, ale byla příliš slabá na to, aby šla po svých. Drcnul do ní něžně čumákem a usmál se: „Zvládneme to.“ Konejšil ji nebo možná spíš sám sebe.
Všichni byli rádi, když si na chvilku mohli lehnout a odpočívat. Tendr zůstal na stráži a každou chvilku kontroloval Silviin stav. Už se setmělo, když se ozvalo Tendrovo kňourání, aby vstali. „Nechtěl bych, aby nás překvapili v noci, mimo naše území, kde se můžeme bránit.“
„Víš, že si trochu odporuješ?“ zakňourala Shadow a přinutila se vstát, ale nohy se jí únavou podlomily a spadla na El, která se právě snažila o totéž. Obě se rozplácly na zemi. Konečně povolilo to hrozné napětí z minulých hodin a smečka měla hned lepší náladu.
Trvalo to ještě skoro dvě hodiny neustálé chůze a vyčerpávající bolesti, než se dostali na okraj svého území. Už byla hluboká noc, když se dotrmáceli do údolí a padli únavou. Snad budou mít klidnou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat