Smečka koukala zvědavě na Tendra a když z něj vypadlo: „Půjdeme na výzvědy!“ všichni se na něj sesypali a pořádně mu provětrali kožíšek. Hravý štěkot ale náhle prořízl přísný hlas Elison, která právě přicházela do údolí: „Dost těch her, smečko!“ Všichni ztichli a hleděli na její siluetu, kterou lemovalo slunce, jímž byli všichni téměř oslepeni.
„Myslím, že je na čase, abychom vystrčili čenich z údolí a vyběhli si na lov. Sam byla na hlídce, když zahlédla několik srn, co se pásly nedaleko.“ všichni najednou vyskočili na nohy a tvářili se velmi nadšeně. Tendr vesele šťouchal do Shadow a ta na něj vztekle vrčela a nakonec se na něj zas všichni vrhli.
„Ach jo, tady je naprosto zbytečné cokoli říkat.“ povzdechla si El a rozhodně zavyla. „Tak jdeme!“ štěkla po nich a všichni vyběhli jejím směrem. Když dorazili k okraji lesa, Sam už tam čekala a čenichala ve vzduchu. Rozeběhla se rychle za kořistí a celá smečka jí následovala. Jakmile zachytili stopu, přidali na rychlosti a netrvalo dlouho a viděli, jak před nimi stojí několik srn a obrovitý jelen. Běh za kořistí se stal náhle daleko energičtější a poháněný hladem a touhou po jídle.
„Angie, tady ti visí kus masa.“ ukázal Tendr na Angelčin čenich a plácnul jí tlapkou. Ihned ho švihla po čenichu. Zakňučel a stáhnul se do povzdálí. Bylo už dávno po boji. Jakmile totiž smečka zahlédla statného jelena, netrvalo to déle než pár minut. El se mu pověsila na hrdlo a zbytek smečky ho porazilo na zem. A teď? Všichni sytí a spokojení se vyvalovali na okraji údolí a spokojeně oddychovali. Uběhl další den plný urputného boje o přežití, kdy se mohli spolehnout jenom jeden na druhého a právě díky tomu se i dnes ubránili hladu.
Žádné komentáře:
Okomentovat