Stáli nehnutě a pozorovali místo, kam Angelka hleděla. Shadow rázně zavrčela, aby šli dál, ale smečka jako by ji neposlouchala. Tendr se sklonil a začal rejdit čumákem těsně nad zemí. Do nozder nasával pachy. „Je těžké to rozeznat, cítím tu spoustu zvířat. Silvi tady určitě byla a nebyla sama.“ pohlédli na něj vyděšeně. Celá smečka se vydala za Angelkou a Tendrem, kteří se s čenichy u země snažili rozpoznat její stopu. Shadow se nakonec podvolila jejich vedení a šla pokorně za nimi. Dávala pozor a neustále se ohlížela, jako by za sebou slyšela šustot.
Křup! Pod něčí tlapou se zlomila větev. Všichni vyděšeně nadskočili a pak vyčítavě pohlédli na Shadow. Ta ale udělala andělský výraz: „Já jsem ale nic…“ ani nestačila dopovědět, když si všimla výrazů smečky, která už nehleděla na ní, ale za ní. Na Shadow padl stín. Obrovské černé zvíře stálo na dvou nohách a tyčilo se nad ní do výšky. Na zádech cítila jeho horký dech. Zatřásla se a jako by to byl povel pro celou smečku, vystřelili do lesa. Rozeběhli se vedeni Angelkou a El mezi stromy, nedbaje svých bolestivých zranění.
„Setřásli jsme ho?“ ptala se udýchaná Shadow, která právě doběhla za ostatními, kteří stáli opodál a naprosto zdrcení se opírali jeden o druhého. „Pochybuju, že na dlouho.“ zavrčel Tendr a s rozhodným výrazem je pobídl k hledání Silv. „Máme o ní taky strach, Tendre, ale tam už se nevrátíme. Bůh ví, co to bylo.“ řekla Angelka a starostlivě si prohlídla všechny přítomné.
Vydali se do hloubi lesa, jako by v naději, že narazí na stopu Silvi a najdou jí a konečně se budou moci vrátit do svého údolí. Tohle na ně bylo už moc najednou. Jejich už tak pochroumané nervy včerejším útokem byly napnuté jak struny. Všichni byli roztřesení a pochodovali lesem snad už jenom kvůli obavám o Silv. Les se najednou zdál ještě hustší než předtím. Tma byla skoro neproniknutelná a lezavý chlad se plazil po zemi v podobě bílé mlhy. Otírala se jim o tlapky a štípala do jejich ran. „Kde to sakra jsme!“ zavrčela Sam a rozhlédla se kolem. „Daleko za hranicemi našeho území.“ prohodila ledabyle El a zavětřila. „Tady je velmi přívětivé prostředí.“ zasmála se ironicky Shadow a hystericky kníkla když uklouzla po vlhkém kameni a svalila se na zem. Tendr sebou cukl a řekl: „Shad, dávej pozor prosím tě…“ krok dopředu a najednou zmizel. „Tendre!“ zvolala vyděšeně Angelka a hleděla do míst, kde ještě před chvilkou stál. Celá smečka vytřeštěně zírala do mlhy. „Tendre?“ zašeptala Angelka znovu a pak se bezmocně podívala na zbytek smečky. Jako by se jí zatmělo před očima.
„Angie!!!“ zařvala Shadow a koukala do prostoru. El se vyděšeně dívala do mlhy pod nohama. Začaly se jí bořit do hlíny… „Sam!“ zavolala El vystrašeně a snažila se vytáhnout nohu z hlíny, ale jako by jí pevně svírala. Nemohla se ani pohnout. „Sam pomoz mi!“ stihla ještě zakňučet a pak zmizela.
„Shadow? Co to sakra bylo?“ zavrčela Sam a ohlédla se na Shadow. Ale i ta byla pryč. Vyděšená Sam se rozhlížela po ostatních, ale nikoho nezahlédla. Mlha ji obklopovala ze všech stran a zalézala ji mezi chlupy na tlapách. Roztřásla se…
Křup! Slyšela nebezpečně známé křupnutí větve. Úplně se bála ohlédnout. Za ní se ozvalo temné zavrčení. Sebrala všechnu odvahu a ve vteřině se otočila. V tom na ni skočilo černé zvíře a zlověstně vrčelo. Vteřina míjela vteřinu… „Sam?“ zíraly na sebe. „Silvi? Kde se tu bereš?“ zeptala se překvapeně Samara, ještě trochu v šoku.
„Byla jsem se projít a pak jsem slyšela, jak křičíte, tak jsem vás sledovala. Co se tu sakra děje a kde jsou ostatní?“ zeptala se Silvi a zírala na Sam. „Všichni jsou tam! Zmizeli! Já zůstala! Ono je to pohltilo! Tam dole!“ křičela překotně. „Počkej, pomalu, co že se stalo?“ vytřeštěně koukala na Sam a nemohla uvěřit jejím popleteným slovům.
„Tam dole je něco, stáhlo je to tam!“ řekla Sam, když se trochu uklidnila a ukazovala tlapou na místo, kousek od nich.
„Ale tam nic není, je tam tvrdá zem, před chvílí jsme tam obě stály.“ odporovala Silvi jejímu hysterickému křiku.
„Silvi!!! Sam!!!“ ozvalo se tiše. Obě se ohlédly odkud to přichází. Nikde neviděli známky života. Bílá mlha se stále válela po zemi a žádný pohyb, žádný hlas… nebo snad? „Silvi!“ zaslechly obě Tendrův beznadějný hlas.
„Jde to tam odtud!“ křičela Sam a ukazovala na skalnatou vyvýšeninu v mlze. Obě se tam hned rozeběhly. Mlha kolem jejich nohou zavířila. Sotva stačily zabrzdit, aby nespadli dolů. Před nimi se totiž otevřela skalnatá průrva. Země pod jejich nohama se pomalu rozpadala a hlína se propadala dovnitř. Silvi uskočila z toho místa a Sam skočila za ní. V místě, kde stály nyní zela temná díra, zakrytá mlhou.
„Asi se propadli do té průrvy.“ řekla Silvi a zírala do díry, odkud slyšela kňučení jejích přátel. Obě hleděly do díry. Zřetelně slyšeli zavrčení a vystrašené kňučení. „Tendre!“ zavolala Silvi. Odpovědí jí bylo pouze škrábání na skalní stěnu a kňučení. „Musíme dolů, Sam.“ řekla rozhodně a koukla na ní. „Ne, jak se pak dostanou ven!“ protestovala Sam a koukala bezmocně na Silvi. „Něco tam dole je, vím to. Něco… Dostalo se to dovnitř, dostaneme se i my ven!“ řekla Silvi. Chytila Sam a obě se spustily po skále dolů.
Žádné komentáře:
Okomentovat