Navštěvuje kolej Ohnivých zřídel
Rasou je Vlkodlak
Vlk ochránce jménem Ettelëa
(Canis Lupus Arctos = Vlk arktický)
Kámen přeměny Porcelánový bílý jadeit
Čekala... Nevěděla přesně na co, ale instinkt ji radil, ať zůstane na místě... Číhalo tam na ní něco a jelikož to byla osoba tak netrpělivá až to bolelo, nebavilo ji jen tak nečině sedět a poslouchat... To něco bylo „na koni“ a ona jenom čistila podkovy... Prohrábla si své blonďaté vlasy, kvůli kterým budila takový rozruch všude kam přišla. Nechápala proč...
Najednou se něco pohnulo... Slyšela jenom šramot a lehké šustění. Mohl to být vítr, nebo také vlk... Nikdy se zvířat nebála, ale pravda byla, že je znala jenom z knížek... Nesetkala se s žádným mohutným medvědem o kterém toho tolik četla, ani s krásným vlkem. Toho si přála potkat ze všeho nejvíc.
Opatrně se odvážila vykouknout a podívat se, co tam je... Jaký byl její úžas, když naproti sobě spatřila člověka... Vyjekla a rychle se schovala zpátky ta keř. I když byla tma, všimla si ostré dýky co držel v ruce. Nevěděla co si má počít... Bála se... Strašlivě moc... Napadlo ji, že i kdyby se rozeběhla, stejně ji ten chlap dostihne a minimálně zabije... Bůhví, co by potom udělal s jejím tělem... Nechtěla na to ani pomyslet... Bezradně se rozhlížela kolem a zamžourala mezi stromy. Zdálo se, že se tam mihl ocas... Ocas vlka... Najednou necítila žáden strach, věděla, že ji ochrání... Sledovala vlka, který se objevil přímo u ní... Pousmála se na něj a poté už jenom koukala, jak zalezl za keř... Nepodívala se, bála se co udiví... jenom si zacpala uši, zavřela oči a vzpomněla si na píseň, kterou ji otec zpíval před spaním... Už zase čekala... Jenže teď byla „na koni“ ona... Cítila, jak se ji něco otřelo o nohu a tak otevřela oči a pomalu spustila ruce... Ale nikde nikdo... Očekávala, že se vlk neobjeví... Ale věděla, že ji zachránil život...
Žádné komentáře:
Okomentovat