Carin Szandor Giovanni

Navštěvuje kolej Ohnivých zřídel

Rasou je Upír

Vlk ochránce jménem Els

(Canis lupus Pambasileus = Vlk aljašský)

Kámen přeměny Citronový jadeit

Přijata 12. září 2007
Pohovor vedli Angelka a Tendresser

Je krásný slunečný den a já, Carin sedím na zahradě a pozoruji plující mraky na obloze. Každou vteřinou slyším zpěv ptáků, a vidím motýly, kteří poletují z květu na květ. A když přišla matka domů a začala dělat všechno jako obvykle, vydala jsem se na svoji pravidelnou obcházku lesa. Příjené ticho a vůně lesních stromů ve mně probouzely pocit bezpečí a radosti. Posadila jsem se na velký kámen, kde jsem sedávala hodně často a pozorovala okolí. Najdenou jsem si všimla nečeho neobvyklého a ucítila jsem něco uvnitř. Nevím, co to přesně bylo, jestli odvaha nebo strach, ale přesto jsem vstala a šla na místo, kde jsem to viděla. Pomalu jsem se přibližovala, až jsem na konec došla k zraněnému vlku. Neodvážila jsem se přijít blíž a poznala jsem, že poblíž musí být jeho smečka, ale když se na mně s bolestivým pohledem podíval rozhodla jsem se. Krůček po krůčku jsem se přibližovala a pozorovala vlka ležícího na zemi, lehce jsem se ho dotkla prsty a on jen spokojeně položil svojí hlavu na zem a těžce oddychoval...

Po tom večeru co jsem zachránila toho zraněného vlka jsem o tom pořád přemýšlela, proč se to stalo vůbec mně? A odpoveď jsem dostala hned další den. Přisla jsem ze školy a vydala se na pravidelnou procházku lesem. Tam, kde jsem našla toho vlka, jsem zůstala dlouho do noci. Když jsem už chtěla jít domů, něco mně zastavilo. Tiché zavrčení. Otočila jsem se na podpatku a uvidela přímo před sebou vlčí oči. Ale nebyl to vlk ten kterýho jsem zachránila. Je to nějaky jiný, jiné barvy i velikosti. Opatrně jsem se skrčila a nechtěla se pohnout ani o milimetr. Vlk se ke mně pomalu blížil, ale nevypadal, že by mi chtěl ublížit spíš naopak. Přišel ke mně a nechal se pohladit. Vracela jsem se domů, ale vlk za mnou pořád šel, tak jsem si řekla, že se bude jmenovat Els neboli Elsík. Každý den jsem chodila po lese s nim v patách, vždycky jsem ho nechala volně běhat a vůbec jsem mu nezabraňovala když lovil. Jednoho, kde se chytil do pasti, já jsem ho s těžkou námahou odtamtud dostala teď jsem byli nerozlucni pratele...