Navštěvuje kolej Ohnivých zřídel
Rasou je Vlkodlak
Vlk ochránce jménem Phobia
(Canis lupus arctos = Vlk arktický)
Kámen přeměny Lapis Lazuli
Přivírám oči, když na mé nahé tělo dopadají první stříbřité paprsky toho, který jako jediný zná mou pravou tvář. Svaly v těle se mi napínají touhou. Krev mi tepá v žilách rychleji, napínám uši, slyším její proudění. Holá kůže se svíjí pod doteky noci, která schová pod roušku tmy mou člověčí tvář. Měsíc si hraje s mým tělem jako kočka s bezbrannou myší. Přijdu si jak lovná zvěř, která musí podlehnout lovci – měsíci...
Zasténám bolestí, když se má krev smíchá se stříbrem v podobě měsíčních paprsků. Konečně mě osvobozuje, stahuje mi železná pouta ukovaná z nenávisti, strachu, bezmoci a přetvářky. V jeho rukou jsem v bezpečí. Nemůže mi ublížit...
Z hrdla se mi vydere výkřik. Ne, nekřičím... kňučím a vrčím zároveň. Sleduji svoje ruce. Pomalu porůstají srstí, mění se mi před očima... můj pohled se mění. Rozšiřují se mi zorničky, srdce najednou bije rychleji než dříve... Nadechnu se, cítím jemný závan sladké vůně lidské krve...
Kňučím, ale nebráním se. Vím, co mě čeká. Svoboda... Zase, po takové době. Se zavřenýma očima cítím, jak stíny odkrývají mou pravou podstatu. Vydechnu a nechám měsíc dokonat své dílo...
Nová krev se mi dere do žil, chtíč mě pohání vpřed. Běžím vstříc noci, hvězdám i měsíci. Běžím vstříc svému zvrácenému daru, sladkému prokletí...
Žádné komentáře:
Okomentovat