„Já nevím...“ zamumlala Angel a pořád se rozhlížela, jestli odněkud ještě nepřijde útok. „Upřímně, jestli to byli oni, vedou předem prohraný boj...“ Znovu zavyla a přeběhla k El, která vleže sledovala ostatní. „Co noha, můžeš s ní hnout?“ kývla An k nepřirozeně ohnuté noze své přítelkyně.
Elison jen slabě štěkla a pokusila se nohu ohnout. Z hrdla se jí vydralo bolestné zakňučení, Angel na ni starostlivě pohlédla. „Bude to dobré...“ promluvila El tiše. „Podívej se prosím, jak je na tom Sam...“
„Já jsem na tom dobře,“ odpověděla pevným hlasem jmenovaná. „Postarej se o Tendra, my to zvládneme.“
Angel na obě hodila ještě jeden starostlivý pohled a otočila se čelem vzad. Pevným krokem přešla kolem Shadow a zkontrolovala, jak je na tom ona. Měla krvácející rány na tlapkách a pár škrábanců na těle, ale jinak byla v pořádku. „Jak je na tom?“ pohlédla An na Silv, která se skláněla nad Tendrem.
Ta na ni smutně pohlédla. „Díkybohu to zvládá, ale pár dní se asi na žádný výzvědy nepodívá...“
Angel jemně štěkla a přešla k ležícímu vlčkovi, který před chvilkou usnul. „Nechme ho spát, potřebuje to.“
„Angie, ale...“
„Bude v pořádku, uvidíš,“ jemně do ní dloubla a naposledy se rozhlédla po Údolí. „Dnes už žádný útok nehrozí,“ promluvila tiše. „Odpočiňte si, já už stejně neusnu. Kdyby se něco stalo, vzbudím vás.“
El se Sam už taky usnuly, jediná Silv se tvářila, že v tom nenechá Angel samotnou. „Nepůjdu spát,“ zakňučela a pohlédla An do očí.
„Odpočiň si, já to tu zvládnu,“ štěkla a odešla do středu Údolí. Ještě zahlédla Silv, jak se otočila k Tendrovi a olízla mu láskyplně čumáček. Pak si lehla vedle něj a položila mu svou tlapku na krvácející krk.
Angel se pousmála a sedla si pod jeden z mohutných stromů, připravena zaútočit, kdyby se kdokoli přiblížil k její smečce.
Žádné komentáře:
Okomentovat