Příběhy z Údolí 2 (Tendresser)

„Ehm!“ zavrčela rozzlobeně Elison, když Tendr i Silv přestali dávat pozor a hravě kolem sebe pobíhali. „Utři si slinu.“ smála se Silv Tendrovi, který okamžitě začal rejdit čumákem v trávě a stíral všechno jenom ne to, co měl. 

„Ehm, ehm!“ upozornila na sebe El ještě rázněji. Celé údolí ztichlo, jenom Tendr s čumákem pokrytým pavučinami kňučel. Angelka ho plácla po hlavě aby dal už konečně pokoj a když se rozhostilo napjaté ticho, El pokračovala: „Jak jistě víte, přemýšleli jsme o nějaké soutěži. Tu jsme se Sam pro vás vymyslely. Doufám, že budete aktivní jako doposud a soutěži se všichni zúčastníte.“ Všichni čekali, jakou soutěž má El namysli a s hravými jiskřičkami v očích ji pozorovali. „Jedná se o soutěž v hádankách.“ pronesla klidně Elison a celá smečka začala jančit. Silv pobíhala vesele kolem El se slovy: „Miluju hádanky!“ a všichni ostatní s ní souhlasili hlasitým jásotem. Shadow už se chtěla ujmout slova a ptát se na detaily, když jí El rázným gestem umlčela a Silv, překvapená její reakcí sedla a tiše sledovala co se bude dít. 

„Soutěž započne pravděpodobně až po prázdninách. Další informace se dočtete na nástěnce.“ řekla El a předala opět slovo Angelce, která se k ní vydala pomalým krokem. Hlavu držela vysoko, aby si dodala vážnosti. Tendr jí nenápadně nastavil tlapu a Angi se rozplácla v jediné louži široko daleko. S naštvaným vrčením se oklepala, voda z ní odstřikovala na všechny strany a pak vyběhla na čestné místo mluvčího. 

„Jak vidím, někteří z vás jsou nenapravitelní.“ koukla na Tendra a obrátila oči v sloup. „Jelikož není už, co bychom probírali, ukončuji tímto vytí a doufám, že příště se to obejde bez vašeho skotačení.“ zatvářila se přísně. I když jí ten výraz nikdo nevěřil, všichni dělali, jací jsou hodní. Shadow něco zrovna šeptala Silv, když Angelka pomalu scházela k nim. Hovor se utišil a obě se svalily na zem se smíchem. „Co je zas?“ zeptala se skoro až uraženě Angelka. „To víš, takhle to vypadá, jak když bys měla natuženo.“ vesele zakňučela Shadow a tlapkama si rozhrnula srst mezi ušima, aby imitovala, jak je Angelka rozvrkočená. Ta se naklonila k oběma a pronesla jim něco tiše. Všem najednou zazářily oči. „Na Tendra!“ zakřičely všechny najednou a ve vteřině se na něj vrhly. 

„Ach jo, Sam… Jsou jako štěňata, co?“ řekla koutkem úst El vedle sedící Samaře. Obě se zasmály.