12. 4. 2013

Příběhy z Údolí 22 (Angelka)


„Novinu?“ zpozorněl Tendr v domnění, že půjde o body. 
„Ano, novinu,“ drcla do něj Angie a mrkla na Silvi. Ta se zakřenila. 
„Proč to natahovat,“ pokračovala Angel. „Lorde Tendressere Grayi...“ oslovila vlčka trochu slavnostněji a na Silvi bylo vidět, že má výbuchy. Smíchu, samozřejmě.. ×.× 
„Jelikož nám zmizela jedna z maminek a ty jsi jako první dosáhl určitého počtu bodů...“ mrkla významně na El, aby řekla, jak si vede. Druhá maminka k ní zvedla palec, aby měla Angie radost. Ta samým štěstím poskočila. „...právě budeš jmenován na místo maminky vlčice,“ otočila se An zpět k Tendrovi a hodila mu k nohám válečného sysla. 
„Jestli se ti v tvé funkci povede dobře, je jen na tobě,“ pokračovala Angel ve svém proslovu. „Kdybys něco nechápal, klepni na ty dveře vlevo v ohniváčkem poschodí, ráda pomůžu. Jinak, dám malou radu... Nenaštvi El, umí být zlá,“ zaculila se bílá vlčice a raději udělala krok dál od oné jmenované Elison. 
„Budu na to pamatovat,“ zasmál se Tendresser a krásně smečce poděkoval. 
„Fajn, má ještě někdo něco na srdci, nebo můžu kliknout na to úžasné OK?“ zamávala Angie ocáskem a napjatě čekala, co z ostatních vypadne. 
„Já mám otázku..“ ozvala se Elison. 
„Ano?“ otočila se k ní Angel. 
„Na co čekáš?“ zaculila se Elí a vyhnula se Angiině tlapce. 
„Momentálně jen na to, co z tebe vypadne...“ zabrblala An a udělala, co bylo potřeba. Pak už se celým údolím rozléhal jen Silviin výkřik „Maminkooooooooooooooooooo!“

Žádné komentáře:

Okomentovat