Sotva k nim El doběhla, Angie se zvedla ze země a postavila se na tlapky. „Děje se něco?“ znejistila.
„Vůbec nic,“ zašklebila se Elison a mrkla na ostatní vlčata. Všichni se shromáždili kolem ní a netrpělivě čekali, co z ní vypadne.
„Tak povíš nám to?“ rýpl si Tendr a přešlápl z tlapky na tlapku.
El na něj jen vyplázla jazyk. „Bude vytí. Povede ho opět Angie a budete moci přijít ke spoustě bodů...“
„Kdy?“ nastražil Tendr uši. Kdoví, jestli ho tak probralo vytí nebo spíš zmínka o bodech...
„Ve středu, devatenáctého,“ odpověděla okamžitě El a pohlédla po vlčatech. „Vyhovuje?“
„Mně ne...“ zakňučela Martina a sklopila uši. „Jak jsem byla v Itálii... no... Byli tam hezcí kluci... a já... Jdu do kina,“ dostali z ní nakonec.
„Nevadí, za tu ohromnou částku pro Smečku tě i omluvím...“ zaculila se Angel a mrkla na ostatní. „Máme patnáctku, přemýšlejte o ikonkách. Nějaké jsou vystaveny v diskuzi, na Vytí se bude hlasovat.“
„Ikonky!“ poskočil Tendresser radostí, až se Sam stojící vedle něj lekla. „Máme ikonky! Tedy, budou ikonky!“ začal pobíhat okolo ostatních a, jak to sám nazval, „rytmicky vyklepávat z kožichu blechy“.
Angie přejela situaci pohledem a raději se od Tendra vzdálila dál. Odkudsi přiběhla krásná bílá vlčice a povalila Tendra do trávy. „Nepíchej toho spícího vlka do oka,“ zavrčela na něj a slezla dolů. Po chvilce zmizela zpět do lesa.
Silvi obdivně štěkla a mrkla po Tendrovi. „Předběhla mě, potvora...“
„Nezlob mě mamko,“ zavrčel Tendresser na Angie a pak se věnoval Silvarce.
Angel si jen odfrkla a otočila se k vlčkům. „Ostatní můžete?“
Všichni pokývali hlavami a Ang se zamyslela, kolik z nich asi na vytí opravdu přijde...
O pár dní později se skutečně vylo na měsíc. V pět hodin odpoledne dne devatenáctého v měsíci devátém zahájila Angel improvizované Vytí. Přišlo dost vlčků a Ang za to byla ráda. Bylo opravdu co probírat.
„Začala bych novinkami ve spolku a k návrhům, které padly...“ odkašlala si Angel a stoupla si na vyvýšeninu, aby ji bylo dobře vidět. „Jde o výuku ve spolku.“
„Výuka?“ zopakovala zaraženě Silvi.
„Ano..“ kývla Angie hlavou. „Nebude to povinné a budou za to body. Kdo nebude mít čas, nevadí, hlavně, že nám nebudete moci nadávat, že jsme moc neaktivní,“ zasmála se.
„Budeme nějak hodnoceni?“ zajímala se Lara a nastražila uši, aby jí něco neuniklo.
„Ano, zatím nejspíš jen bodově.“
„I minusově?“ zeptala se Silvi posmutněle.
„Pokud přejdete k neslušnému chování, tak ano... Ale myslím, že to nebude třeba,“ zamyslela se Angel. Nevěřila, že by její smečka byla neslušná...
„Kdo bude vyučovat?“ vypadla z Tendressera otázka. „Předpokládám, že ty.“
Angel pokývala hlavou. „Vyučovat může každý, stačí jen předem ohlásit mně nebo později tobě. Tuším, že výuka bude spadat do našich pravomocí. Hlavní vyučující tedy budeme ty a já.“
„Super...“ zaradoval se Tendr a zamyslel se, co by mohl vyučovat. Ve svých divokých představách si představoval sebe jako schopného učitele, který bude postrachem všech malých vlčat. Jeho fantazii zkrotilo až slůvko „body“.
Žádné komentáře:
Okomentovat