Sepsala Angelka
VLK ŠEDÝ | Canis lupus lupus
Tento poddruh vlka žije souvisle po celé Evropě a Asii, a ačkoli byl na mnoha místech již vyhuben, stále se vyskytuje hojně. Dobře se přizpůsobuje, a tak ho můžeme najít jak v tundře, tak i v lesích. V přírodě se dožívá až 10 let, v zajetí až 20 let. Vyskytuje se v barvě od šedobílé až po černou, většinou je ale světle šedý. Jeho tělo má délku 100-160 cm a váží 30-80 kg. Výška v kohoutku je maximálně 100 cm. Živí se srnci, jeleny, divokými prasaty, ale také domácími zvířaty (kozy, ovce). Loví v noci a spolupracuje se smečkou. Samice jsou březí 61-63 dnů a poté rodí 4-7 mláďat. Po narození se o mláďata starají oba rodiče.
BÍLÝ TUNDROVÝ VLK | Canis lupus albus
Tento vlk žije v tundrách v evropské i asijské části Ruska a na Kamčatce. Kromě Ruska tento poddruh můžeme nalézt také na dalekém severu ve Skandinávii. Bílý tundrový vlk je bílý nebo světle šedý, jak napovídá název. Jedná se o veliký poddruh, protože samci dorůstají 118-137 cm délky (samice 112-136 cm). Ocas mají dlouhý 41-52 cm. Průměrná hmotnost samce bílého tundrového vlka je 40-49 kg (samice 36,6-41 kg), ačkoli byl zaznamenán i vlk s hmotností 52 kg. Tito vlci mají velmi dlouhé (až 160 mm dlouhé) a jemné chlupy. Bílý tundrový vlk si svá doupě nejčastěji staví v říčních údolích nebo v houštinách na suchých náhorních plošinách. Ve smečkách se nejčastěji sdružují po 5-7 členech. Loví divoké i domestikované soby a horské ovce, ale také se krmí na zajících a polárních liškách. Jen velmi zřídka obydlejí svá území trvale, většinou cestují společně s migrací sobů, aby měli dostatek potravy.
VLK Z POLOOSTROVA KENAI | Canis lupus alces
Tento poddruh vlka žil na poloostrově Kenai na jihu Aljašky. Prý měl přibližně 210 cm na délku (bez ocasu, ten byl dlouhý dalších 60 cm). V kohoutku měřil 110 cm a vážil více, než 90 kg, jednalo se tedy o obrovského vlka. Jeho potomci na poloostrově Kenai stále žijí, ačkoli už mají trochu jinou genetickou výbavu, jak se jejich předci rozmnožovali s dalšími poddruhy. Vlk z poloostrova Kenai je tedy v atanském světě vyhynulý.
VLK ARABSKÝ | Canis lupus arabs
Dříve se celkem hojně vyskytoval na Arabském poloostrově, v dnešní době ho ale najdeme po hrstkách v jižním Israeli, západním Iráku, Omanu, Yemenu, Jordánu, Saudské Arabii a pravděpodobně i v některých částech Sinajského poloostrova v Egyptě. Arabský vlk je velmi malý vlk přizpůsobený životu v poušti. V kohoutku je vysoký přibližně 66 cm a váží okolo 18 kg. Jeho srst bývá v létě krátká, v zimě zase dlouhá. Arabský vlk napadne jakékoli domestikované zvíře, které je velké přibližně jako koza, což má ten následek, že farmáři jakmile spatří vlka, okamžitě po něm střílí, tráví je nebo na ně kladou pasti. Arabští vlci se také krmí ze zajíců, hlodavců a z jakýchkoli mršin, které seženou.
VLK ARKTICKÝ | Canis lupus arctos
Vlk arktický, kterému se také říká vlk sněžný, bílý nebo polární, žije v Kanadských pustinách, na Aljašce a v severních částech Grónska. Od ostatních poddruhů se liší především tím, že mají bílou srst a dlouhé zuby, aby mohli lépe zabíjet svou kořist. Je to vlk střední velikosti, dorůstá výšky 64-79 cm, dlouhý od hlavy k ocasu je 89-189 cm. Váží něco mezi 35 a 45 kg, ačkoli se našli i jedinci, kteří vážili i 68 kg. Vlk arktický je oproti jiným vlkům uzpůsobený jak k teplotám hluboko pod nulou, tak k dlouhým polárním nocím, kdy jsou schopni přežít až 5 měsíců absolutní tmy. Bez potravy dokonce vydrží několik týdnů, jsou tedy velmi odolní. Vlk arktický loví ve smečkách, nejčastěji se živí severoamerickými soby, arktickými zajíci, tuleni, ale i dalšími divokými zvířaty žijícími v jejich okolí.
